Tak vám musíme přinést smutnou zprávu. Naše mladé pušky se bohužel pro letošek nedají dohromady a podzimní turnaj se odehraje bez jejich účasti. Ale nicméně už teď pracujeme a vynakládáme veškeré usílí, aby se naši mladí junioři zapojili do letního turnaje. Naš výběr hráčů je poněkud omezen, ale i v tom málu se dá najít vždy někdo, kdo by si zasloužil místo byť i jen v B-Týmu. Držte nám palce, ať se nám to povede a my tak mohli rozšířit naši hráčskou základnu o nové talenty.

Tak jak jste si už mohli přečíst z naší soupisky, Kuba Kušl se vrátil do MB Šlechty. Zatím jsme se s tímto hráčem dohodli pro podzimní sezonu. Jestli zde bude hrát i na jaře, ukážou výsledky a čas. Byli bychom moc rádi, kdyby Kuba u nás setrval i na jaře, aby se měli mladí hoši od koho učit. Toto rozhodnutí ovšem není na nás, ale na hráči samotném. My se můžeme jen modlit a přát si...

  Začalo to němým údivem nebo snad pocitem, že je to všechno příliš neuvěřitelné, než aby to byla pravda. Postupně se ale všechna smutně senzační fakta začala bohužel ukazovat jako tvrdá realita. Na padající letadla jsme si zvykli, drtivá většina vzdušných katastrof by se nám mohla zdát i vzdálená, nás se netýkající. Dne 7. září 2011 se ale na cestě mezi Ruskem a Běloruskem zřítilo letadlo, které český hokejový národ nemohlo nechat chladným. Spolu s prakticky celým týmem Jaroslavl udělala havárie letadla krátce po startu nemilosrdnou tečku i za životy tří českých hokejistů: Jana Marka, Karla Rachůnka a Josefa Vašíčka.

  Každé úmrtí je lidská tragédie - pro nejbližší, pro přátele, pro fanoušky. Hokej a fotbal jsou sporty, které u nás jako jedny z mála spolehlivě zahánějí lhostejnost, odstup a chlad mezi neznámými lidmi. Obě národní reprezentace, a zvláště ta hokejová, jsou hrdiny a svého druhu idoly, inspirující mladé i starší. Proto ta těžko vyslovitelná bolest, svírající české hokejové srdíčko.

  Nezapomeňme na ně, prosím; zaslouží si nebýt zapomenuti. To je to největší uznání, kterou jim v této chvíli můžeme projevit. Čest jejich památce!

  Přejmenovat ulici, název nějakého místa nebo významnou budovu, to se už v čekých luzích a hájích nevidí zase tak často. Tedy minimálně z důvodů ideologických. To u všelijakých akcí a soutěží - kulturních, sportovních a dalších - se často vedle jejich vlastního názvu objevuje i jméno významného sponzora. A tak máme "Samsung Diamantovou ligu", "Gambrinus ligu", "Tipsport extraligu" apod.

  Naposledy se jméno sponzora podařilo vpašovat do názvu brněnské hokejové haly. Kajot Arena. Ano, sázková společnost zaštítila svým jménem brněnský hokejový svatostánek. Nechci šlapat sponzorovi na kuří oka - pokud odhlédneme od okolnosti, že prosázené peníze jsou často příčinou lidských tragédií, potažmo kriminality - na druhou stranu se mi ale přece jen nelíbí, že z názvu zmizel původní název haly, tedy "Rondo".

  Název "Rondo" není totéž co "zimní stadion" nebo "sportovní hala". Je to jméno, které symbolizuje jedinečnost architektonického řešení, obdivovaného i v zahraničí již v dobách normalizační totality, jistý místní fenomén, který by neměl upadnout v zapomenutí. Jestliže ještě před časem měla hala oficiální název "Starobrno Rondo", dokázal jsem přimhouřit oči. I nový sponzor měl ale více hledět k historickému pojmenování.

  Ani po dvaceti letech od sametové revoluce některým Brňanům nedošlo, že už nemáme Rudé, ale Moravské náměstí, ulici Dimitrovovu, ale Štefánikovu, nebo Gagarinovu, ale Kobližnou. Troufám si proto o to více tvrdit, že "Kajot Arena" je název toliko pro komentátory sportovních přenosů - pro Brňany a zvláště hokejové příznivce to bude vždycky "Rondo".

   Jednou, vlastně vícekrát, jsem se přistihl, že srovnávám úroveň hry hokejových týmů z extraligy a z první ligy. Tyto dvě soutěže od sebe nejsou tak vzdálené a i na kluzišti často žádné velké rozdíly nepostřehneme. Jak je to možné? Záleží snad jen na financích, který tým si zahraje vyšší soutěž? Bohužel taky trochu ano. Ale zdaleka ne jenom.

  Vzpomínáte ještě na začátek sezóny 2009/2010 v podání brněnské Komety? Ano, po jedenácti kolech bez bodu. Čim to mohlo být? Peníze se na licenci našly. Rondo je svojí atmosférou už pověstné - a znovu to dokázalo při letošních Českých hokejových hrách. Ale přesto něco někde skřípalo.

  Věřím, že hlavním důvodem byl výkonnostní rozdíl, kterému říkám "pravidlo jedné třetiny". Hráči z první ligy dokáží hrát s extraligovými týmy vyrovnanou partii, pokud jde o góly, kvalitu obrany, kombinace, přesilovky - přesně dvě třetiny zápasu. Tu poslední - onu zmíněnou - dvacetiminutovku se však projeví rozdíl ve fyzičce. Mnoho zápasů ztratila Kometa právě až v poslední třetině.

  Tentokrát činím výjimku - a nehledám analogii v každodenním životě. Pokud vás nějaká napadne, tak si na mě alespoň vzpomeňte. I na náš týmový web.

J. Platovský